Záhřeb

Z náměstí je to krátké stoupání na Kaptol, staré církevní město. Jeho středobodem je Záhřebská katedrála, nejvyšší stavba města, jejíž novogotické dvojité věže vyrostly poté, co zemětřesení v roce 1880 zničilo velkou část středověké stavby. Hned pod ní vynesly červené slunečníky tržnice Dolac přezdívku „břicho Záhřebu“: víceúrovňový trh, kde farmáři z celého Chorvatska prodávají zeleninu, sýry a med, s květinovou částí na okraji. Oficiálně je otevřeno do odpoledne, ale většina stánků má vyprodáno už v poledne, proto přijďte brzy.

Druhý kopec je vlastní Horní město – Gradec, opevněné měšťanské město. Vstupte Kamennou bránou, jedinou dochovanou středověkou branou, kde svatyně Panny Marie přitahuje lidi, kteří se zastaví zapálit svíčku. O několik ulic dál stojí kostel sv. Marka, okamžitě rozpoznatelný podle barevné taškové střechy s erby Chorvatska, Dalmácie a Slavonie na jedné straně a Záhřebu na druhé; je průčelím obrácen k náměstí, kde sídlí chorvatský parlament a vláda. Na jižním okraji stojí věž Lotrščak, dokončená v roce 1266 k ochraně městské brány. Její jméno pochází z latinského „zvon zlodějů“, kterým se od roku 1646 zvonilo na znamení, že se brány zavírají. Dnes z okna jejího čtvrtého patra každý den v poledne vystřelí dělo Grič – rituál dodržovaný od Nového roku 1877 – nařiďte si podle něj hodinky. Vedle věže pendluje mezi oběma městy lanovka Uspinjača, jedna z nejkratších na světě, a stromy lemovaná Strossmayerova promenáda vede podél staré jižní hradby s nejlepším výhledem na střechy Dolního města. Nedaleko odtud Muzeum rozpadlých vztahů proměňuje darované všední předměty v překvapivě dojemné příběhy o lásce a ztrátě. Zůstaňte do večera: Horní město stále osvětlují plynové lampy.

Mezi oběma kopci tekl potok Medveščak, kde kdysi pracovali koželuzi a mlynáři. Potok zmizel a ulice Tkalčićeva dnes sleduje jeho tok jako velká kavárenská ulice Záhřebu, jejíž nízké dílenské domky se proměnily v bary, cukrárny a butiky. Malá mostní ulička, která ji křižuje, Krvavi Most – „Krvavý most“ – připomíná rvačky mezi Kaptolem a Gradcem, které dala místu jméno.

Pod kopci bylo Dolní město vytyčeno v desetiletích po roce 1880, kdy Záhřeb přijal dnešní síť bulvárů a náměstí. Jeho páteří je řetězec parků, který začíná parkem Zrinjevac s platany, fontánami, litinovým hudebním altánem a starou meteorologickou stanicí a pokračuje na jih kolem žlutého Uměleckého pavilonu v Záhřebu k nádraží. Na západě vládne na vlastním náměstí Chorvatské národní divadlo v habsburské žluti a nedaleké Muzeum Mimara ukrývá jednu z největších soukromých uměleckých sbírek v regionu. Tohle je Záhřeb v nejvídeňštější podobě – samé honosné fasády, galerie a kavárenské tempo.

Tři místa mimo centrum stojí za jízdu tramvají. Hřbitov Mirogoj, navržený Hermannem Bollém, je pro své břečťanem porostlé arkády, kupole a jemně tesané hrobky považován za jedno z nejkrásnějších pohřebišť Evropy. Park Maksimir, otevřený roku 1794, je nejstarším veřejným parkem jihovýchodní Evropy, krajinou v anglickém stylu s jezery, loukami a pavilony 19. století. A za celým městem se zvedá přírodní park Medvednica, jehož vrchol Sljeme dává Záhřebanům víkendové túry a zimní lyžování, se středověkou pevností Medvedgrad na svazích.

Centrum Záhřebu je s výjimkou Horního města rovinaté a téměř vše v tomto průvodci leží do půl hodiny chůze od náměstí bána Jelačiće. Modré tramvaje pokrývají Dolní město a dojedou k Mirogoji, Maksimiru i jezeru Jarun; lanovka ušetří stoupání na Gradec. V prosinci přichází na Zrinjevac adventní trh a v létě se město vylidňuje směrem k pobřeží – což je přesně chvíle, kdy jsou jeho kavárny a terasy nejuvolněnější.